Nemoci

13.03.2010 08:50

Morčata jsou od přírody silná zvířata. Jsou-li správně chována a krmena a mají navíc dostatek pohybu, je to ta nejlepší prevence proti onemocnění.

 

Prevence

Vytvořte morčeti takové prostředí, aby jeho zdraví nebylo ohroženo. Určité nemoci se léčí jen obtížně, nebo je nelze léčit vůbec. Postarejte se proto morčeti vždy o čistý příbytek, nenechávejte v něm zbytky potravy, které by mohli hnít nebo plesnivět a vodu vyměňujte včas, aby se v ní nezačaly množit bakterie a řasy. Morče nesmí být v přílišném teple (ideální je běžná pokojová teplota) či chladu (teplota by neměla klesnout pod 5 - 10 °C), jeho klec nesmí být umístěna v průvanu, ani na přímém slunci. Dávejte morčeti dostatek krmiva dobré kvality a zajistěte mu nezbytnou denní porci vitamínu C. Pokud i přes veškerou vaši péči a přes dodržování těchto zásad morče onemocní, i hned je oddělte od ostatních spolubydlících, protože většina onemocnění je nakažlivá.
Jestliže morče jeví příznaky nemoci, neotálejte raději a okamžitě je odneste k veterináři. Pro morčata může být smrtelné i silnější nachlazení.
 

Návštěva zvěrolékaře

Nejlepší je zvířátko nést do ordinace v dobře uzavřeném koši či přepravce pro zvířata. Abyste pomohli lékaři stanovit diagnózu, je dobré mu říct :

Odkud morče pochází, jak dlouho jste majitelem, jak je staré, čím ho krmíte, zda jste v poslední době změnili stravu, zda se změnil charakter trusu či moči ( nejlépe vzít vzorky ), v jakém žije zvíře prostředí ( klec umístění, výběh, vybavení apod.), kdy jste poprvé zaregistrovali změnu chování, zda morče přichází do styku s jinými domácími zvířaty.

 
 

Výpis některých nemocí

 

  • Průjem : Zkažená potrava, znečištěná voda nebo krmení s příliš velkým obsahem vody mohou být příčinou průjmu. Dalším možným důvodem může být i náhlá změna krmiva. Nové krmivo proto raději přimíchávejte do původního, přičemž podíl nového krmiva postupně zvyšujte. Morče tak získá možnost zvyknout si na novou potravu postupně a vyhnete se zažívacím potížím. Při lehkém průjmu může být řešením dočasná dieta v podobě tvrdého chleba, sucharů a vařené rýže, nebno dieta, při níž morče dostává pouze seno, vodu a po jednom dni ještě zelené granule. Zvířeti, které má průjem, podávejte alespoň týden žádné ovoce a zeleninu, nicméně se postarejte o to, aby i v tomto období dostávalo nezbytnou dávku vitamínu C ve formě tablet a aby mělo dostatečný přísun tekutin. Dokud průjem zcela neustane, je nutné každý den čistit klec a nakonec ji důkladně vydezinfikovat. U silnějšího průjmu, který je provázen nechutenstvím a apatií, bude nezbytná urychlená návštěva lékaře.
  • Nachlazení : Nejběžnějšími příčinami nachlazení jsou průvan a chlad v kombinaci s vlhkem. Prvním příznakem onemocnění je mokrý čenich. Okamžitě morče přeneste do místnosti s pokojovou teplotou (pokud však morče žije venku, je třeba k přechodu do tepla použít nejprve nevytápěnou místnost. Pakliže se nachlazení začne projevovat vážnější formou, například chraplavým dýcháním a výtoku z nosu, hrozí nápal plic a jedinou pomocí bude léčba antibiotiky, které vám předepíše veterinář.
  • Otoky : Zpozorujete-li na těle morčete nateklé místo, je rozumné ihned navštívit veterináře, protože by mohlo jít o absces. Absces je ranka (například po kousnutí), kolem níž se pokožka zacelila příliš rychle, aniž by se rána zcela zahojila; hnis pak nemá kudy vytéci. Zvěrolékař absces otevře a ranku vyčistí. Pokud se však ukáže, že jde o zhoubný nádor, veterinář posoudí, zda je nutné jeho odstranění, což mimo jiné záleží také na věku morčete.
  • Plísňové onemocnění kůže : Plíseň se vyznačuje viditelnými stroupky na čenichu morčete; podobné stroupky se nejspíš nacházejí i v srsti, kde však nejsou vidět. Plíseň neohrožuje přímo život morčete, ale mohou se jí nakazit ostatní zvířata i lidé. Neodkládejte proto návštěvu veterináře. Léčba je dlouhodobá a spočívá ve speciálních koupelích. Plíseň má na pohled velmi podobné příznaky jako kožní roztoči. Rozdíl je patrný v počáteční fázi onemocnění: Plíseň se šíří od oblasti hlavy a nohou, zatímco roztoče najdete nejdříve na těle morčete.
  • Kožní roztoči (svrab) : Roztoči jsou drobní cizopasníci, kteří žijí v kůži hostitele, vytvářeji v ní chodbičky a během krátké doby jsou schopni napáchat velkou škodu. Jejich přítomnost zpozorujete nejprve jako řídce osrstěná nebo zcela holá místa, většinou na zadní části těla morčete. Během několika týdnů může být zasažena celá plocha kůže, tak daleko to však rozhodně nesmíte nechat dojít. Svrab je nakažlivý, nicméně postihuje zpravidla pouze méně odolné jedince. Tuto nemoc lze léčit pomocí speciálně vyvinutých účinných prostředků.
  • Ušní roztoči : Jestliže vaše morče neustále potřásá hlavou nebo ji drží na stranu, může být postiženo ušním roztočem. Ušního roztoče lze poznat podle tmavých výměšků v ochu; tento cizopasník se živí ušním mazem a kožními šupinkami, což působí podráždění ucha, a tím i větší produkci mazu, který následně poskytuje dostatek potravy pro další generace roztočů. Tohoto nakažlivého onemocnění se morče nikdy nezbaví samo, ovšem pomocí speciálního prostředku od veterináře teno problém odstranité snadno.
  • Vykousaná srst : Morče si může ze stresu vykousávat srst na určitých částech těla. Možná se cítí osamělé, nebo je v jedné kleci příliš mnoho zvířat pohromadě. V takovém případě stačí pořídit osamělému morčeti společnost, nebo mu sami věnovat více pozornosti; velkou skupinu morčat naopak třeba rozdělit, případně jim pořídit větší příbytek. Výsledky se dostaví záhy. Morčata si ale také někdy vykusují srst navzájem. Především mladá zvířata se občas poperou, poškození srsti může způsobit i matka, která svá mláďata přiliš vehementně čistí. V takovém případě problémy ustanou, jakmile mladí povyrostou.
  • Problémy s chrupem : Přední zuby všech hlodavců, tedy i morčat, neustále rostou a obrušují se o protilehlé zuby. Je proto nutné, aby mělo morče dostatek příležitosti k hlodání, které takovému obrušování napomáhá. Dočasné problémy mohou nastat, když se jeden ze zubů ulomí (při pádu nebo z nedostatku vitaminů či vápníku). I protilehlý zub se pak odštipovat, dokud ulomený zub nedoroste natoli, aby oba zuby vzájemně dobře doléhaly. Dlouhodobé problémy nastávají, jestli horní a dolní zuby do sebe z nějakého důvodu nezapadají. Takto srostlé zuby se nemohou vzájemně obrušovat, a mohou proto narůst takzvané "sloní zuby", dosahující k protilehlé dásni. jestliže se tato potíž objeví již u mladého morčete, které teprve začíná jíst pevnou stravu, musíte se smířit s tím, že mu budete muset nechávat zuby pravidelně zaštipovat. Tento problém je stoprocentně dědičný, takže je jen rozumné nepoužívat takové morče k dalšímu chovu. Také pád může způsobit, že zuby již do sebe dobře nezapadají a bude nutné je pravidelně zaštipovat.
  • Složitější situace nastává tehdy, když vzájemně nedoléhají stoličky. Stoličky ve spodní čelisty stojí poněkud šikmo směrem dovnitř a mají se obrušovat o horní stoličky, které v užší horní čelisti směřují mírně ven. Jestliže protilehlé stoličky rostou mimo sebe, morče slintá, skřípe zuby a z jidla vybírá pouze měkké kousky. Brzy však schopnost kousat a polykat ztratí docela, začne viditelně hubnout a nakonec pojde. Je proto nezbytné takto špatně rostlé stoličky uměle brousit pod narkózou, a to ve stále kratších intervalech, takže je většinou rozumnější nechat takového nešťastníka utratit.
  • Vši a blechy : Morčata nejsou zpravidla příliš náchylná na napadení těmtito cizopasníky. Vši mohou dostat například od ptáků. Pokud tedy chováte jiná zvířata, která jste nuceni zbavovat cizopasníků, podrobujte této proceduře pro jistotu i morče.
Zpět